Jan Hocek Girls In Airports: Live9. 10. 2017

Od doby, kdy jsem tady před dvěma lety recenzoval čtvrté album Fables dánské kapely Girls In Airports (zde), první na stále prestižnějším britském labelu Edition Records, urazilo toto post-jazz-rockové kvinteto pořádný kus koncertní cesty a získalo si dokonce označení superskupina. Tento termín je v současné době nadužíván, a není ani důležitý. Důležitá je hudba. 22. září vyšlo páté album, tentokrát živé, tudíž nazvané jednoduše Live. Bylo pořízeno na třech koncertech v Německu v dubnu tohoto roku a dokazuje opravdu výjimečné postavení skupiny na jazzovém jevišti; album je sestaveno do kompaktního celku, v němž žádná z tuctu skladeb nezastiňuje jinou. Vedle čtyř zbrusu nových kousků zaznívá výběr z předchozích alb s výjimkou eponymního debutu, nejvíce (4) pak z desky Kaikoura z roku 2013. Po dvou skladbách jsou tedy zastoupena alba Migration (2011) a Fables. Kolekce osmi kusů pak vyšla i na vinylu.

Na ploše sedmapadesáti minut (stopáž CD) pracuje kapela především s velmi přitažlivým a prokresleným doom-jazzem, který jedinečným způsobem mísí post-rockové postupy s free-jazzovými emocemi, severskou lyrikou a inspiracemi ve world-music. Zvukoboreckou trojici tvoří Martin Stender (saxofony), Lars Greve (sax, klarinety) a Mathias Holm (klávesy), prokrvené rytmické podloží bubeník Mads Forsby a perkusista Victor Dybbroe.

Album otevírá novinka Kantine, kde se kapela od doomové nálady propracuje k free-jazzovým erupcím a následně k psychedelickým výdechům. Skladba Kaikoura je sycena odehčenou, hravou melodií, jež vyústí v gradované maorské téma. Broken Stones staví na výrazných ostinatech a ambientních barvách, zdvojené sopránky prořezávají zvuk promrzlou ledovou melodií. Ambientní, téměř mysticky nabobtnalý opar ve skladbě Fables umocňuje basklarinet, který ale nakonec skončí ve free-jazzově rozbouřených vodách. Novinka Episodes je postavena na staccatu bicích a bouřícím tenorsaxu, který nakonec za podpory kláves nádherně zlyričtí. Ambientní zvuk Aeiki je ozvláštněn sílícími psychedelickými barvami a šamansky hypnotickým rytmem. Ten protkává též lyricky probarvenou (varhany, klarinet) kompozici Albert Kahn, která je holdem filantropovi, jenž na přelomu 19. a 20. století založil v Boulogne tzv. Zahrady světa a posléze spustil fotografický projekt Archiv planety. (Jo, a byl to mimochodem bankéř.) Nová skladba ADAC v sobě míchá těžkotonážní klávesy a bicí s ostinátními sazbami tenorsaxu. Následující Need a Light začíná free-jazzovým výbuchem saxu a končí doom-jazzovým převalováním. Africky repetitivní rytmy prorůstají s různou intenzitou kompozici Migration, přičemž hlavní roli hraje z počátku osamocené saxofonové staccato postupně nabývající intenzity a hustoty. Výrazně elektronický ambient s hutnými saxofonovými plochami narůstající dynamiky tvoří King´s Birthday. Album uzavírá novinka Vejviser (což je první městský adresář a průvodce v Dánsku – objevil se v Kodani v roce 1770), jenž zaujme až lynchovskou náladou a´la Twin Peaks; povšimněte si onoho souzvuku sopránky s tenorem – prostě husinotvorná nádhera!

Jak patrno, hudba dánských Girls in Airports je založena na umné práci s náladou, barvami, dynamikou a minimalistickými modely. Tímto koncertním albem, zdá se, dosáhli dokonalého tvaru. Proto se nabízí otázka, s čím přijdou příště. Tento hudební model nelze totiž opakovat do nekonečna, jinak hrozí (více než v jiné hudbě) recyklace. A ta by měla nastat jen ve spojení s odpadem...

Girls In Airports: Live

Edition Records (https://editionrecords.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!