Erdem Helvacioglu: Eleven Short Stories
innova recordings (www.innova.mu)
Turecký skladatel a (většinou) kytarista Erdem Helvacioglu (*1975) není na domácí ani zahraniční hudební scéně neznámý. Svědčí o tom dosavdních pět sólových alb, vydaných v letech 2003 až 2012 na takových značkách, jako je Sub Rosa, Aucourant, New Albion nebo Locust, dvojí duo 2010 – 2011 na Sargassu a Positifu a další a další. Pro mne nejzajímavější bylo CD Yuri Skies, na kterém participoval se Sarpem Keskinerem, Ozunem Ustou a Umutem Caglarem; vyšlo na re:konstruKtu v roce 2007. Nejnovějším přírůstkem do této diskografie je Eleven Short Stories, vydané na značce Amerického skladatelského fóra innova. Helvacioglu přesedlal z kytary (eventuálně harfy) na klavír a do jeho nitra, inspirací je mu tentokrát film, konkrétně jedenáct filmových režisérů, mezi nimiž najdeme i Davida Lynche, Krzysztofa Kieslowského nebo Stevena Soderbergha. Komu patří který příběh, to se můžeme pouze dohadovat, každopádně zvláštností je, že tu vznikl jakýsi hudební doprovod ex post, tedy k hotovým filmům. A Mark Keresman v doprovodném textu nad deskou k tomu dodává: „Tato jedenáctka je otevřena celé škále a odstínům emocí, napětí hororů a potřebě naděje.“
Helvacioglu, příznivec elektroniky, procesování a zvukových skulptur, „génius neobvyklého znění“, jak ho adoroval Ragazzi Magazine už v roce 2009, ozvláštnil svůj přístup k soundtrackům důslednými preparacemi klavíru za pomoci tužek, žiletek, papírů, plastikových i kovových lžiček, nožů, vidliček, bubenických paliček, kytarových trsátek a tak dále. Obhospodařoval nejenom klávesnici, nýbrž i nitro klavíru, a tím usiloval o iluzi neobvyklosti, tajemna a zcizení, prostřídal perkusivní pojetí s efektními zvukovými extravagancemi. Tím by mohla recenze končit s konstatováním, že výsledkem byla či mohla být prezentace jakési vizuální atmosféry.
Jestliže ovšem přihlédneme blíže k melodické náplni kompozic (nebo spíše útržků eventuálních kompozic, ať se jejich rozsah pohybuje od 3:09 k 6:30 minutám, na tom nesejde), jestliže je vysvlékneme ze zmiňované ambaláže, zůstane velice málo osobního a pozoruhodného; řečeno natvrdo: zbude cosi mezi ambientem a easy listeningem, ať se to zásluhou zvukových efektů (nejdůrazněji v čísle Blood Drops by the Pool) tváří sebehlubokomyslněji. Vše se odehrává na jedné zpomalené rovině, která by sama o sobě neměla nikoho obalamutit.
Ale abych nekončil takto negativně: Helvacioglu je plodný hudebník a usilovný hledač dalších zvukových zákoutí. I kdyby zůstal na této rovině a vytvořil další desítku podobných záležitostí, určitě by se proslavil. A nebyl by první, kdo by se dlouho a usilovně věnoval určitému, byť nepříliš progresivnímu pojetí, a koho by taková výdrž ověnčila oceněním. Přesto bych se vrátil k oné turecké inspiraci, o které jsem se zmínil. Tedy být jím.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
Zvuky a jejich noty (a občas něco navíc)
Stockhausen, Feldman, Šostakovič... Masivní dopravní uzavírky a nasazení tisíců policistů.
A neústupnost ve vytřibování.
Michal Nejtek vlastně komponuje velmi klasickým způsobem.
Zarostlý bezdomovec Moondog byl umyt, učesán, jeho helma byla nablýskána.
Míza, kytary, kompletní pán a džungle duchů.
"...styl Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí..." - Petr Slabý recenzuje aktuální album amsterdamského projektu Spinifex, který v příštím týdnu vystoupí dvakrát v Hradci Králové na festivalu Jazz Goes To Town, jednou i s domácími hosty.
S Vítězslavem Mikešem o soudobé hudbě a česko-litevských vztazích
7. září zemřel ruský vydavatel a promotér Dmitrij Vasiljev.
Aktuální dění na quebecké avantgardní hudební scéně.
Co si zpívá mafie a podobné spolky?
Polská jazzová diva a verše jednoho z prvních polských symbolistů a expresionistů.
A co se týče života u nás na vesnici v Dolní Cerekvi, tam se rodí krvavé volební drama.
Jak je to možné, že stigma izolovanosti české „nekomerční“ nebo „experimentální“ kultury v naší domovině zakořenilo tak pevně a hluboko?
Jeden festival = dva dny po třech programových chodech.
Mělo by to být dobrodružství, pokud je to možné.
Velice zajímavé a také velmi široké téma zůstalo nedořečeno.
Lyric videa, ideálně bez účasti umělce.
Zatáčkově záskočná i zaburáceně záskučná.
Dýchejte zhluboka, zadržte dech, teď zkuste zakašlat.
O pohřebním rituálu i konzervatoři západního střihu.
Letos se zaměřením na průniky performativního umění a improvizace.
Mnohem nespoutanější projev než celá tehdejší punková exploze.
Jedna z nejvýraznějších osobností hudby 20. století za sebou nechala spoustu práce i radosti. Ale také rozporů a nedotažených věcí.
Trojnásobná exploze, neobvyklá v takovéto posloupnosti i ve Feiginově Leo Records.
Loni to byly smyčce, letos byla přehlídka zasvěcena dechům i dechu.
O živém remixování koncertů a o tom, zda šel Jez riley French opravdu na záchod.
Moje ambice se vlastně splnily, a teď je třeba s tím být spokojený.
Zvuky vábné, zvuky kosmické, zvuky nekonečné.
Gothic punková kapela Totenwald z Berlína vydává svou dlouhohrající prvotinu. A vychází jim to.
Pět písniček s orchestříkem na slůvka Dorothy Parker.
...dobývají neznámo na základě improvizační soudobé klasické hudby, vyvěrající někde u Stockhausena, Nona nebo Beria, ale zároveň tyto zdroje popírající.
