Jan Hocek Catherine Sikora & Brian Chase: untitled:after; Eric Mingus & Catherine Sikora: Chrysalis10. 12. 2018

O irsko-americké saxofonistce, improvizátorce a skladatelce Catharine Sikora jsem psal v říjnu v souvislosti s albem The Spectral Life Of Things, jež natočila s pianistou Christopherem Culpem (zde). V krátkém časovém údobí spatřily světlo světa volné improvizace další dvě její duetové nahrávky; jedno s bubeníkem Brianem Chasem, druhé se zpěvákem, basákem a kytaristou Ericem Mingusem.

Digitální album (a v omezeném množství také na CD) untitled:after je debutem dvojice Sikora a Chase. Vyšlo v červenci na Chaseho labelu Chaikin Records v New Yorku, nahráno bylo o dva roky dříve v brooklynských studiích. Čtyřicetiletý bubeník patří sice k oporám indie-rockové kapely Yeah Yeah Yeahs, ovšem nevyhýbá se ani hraní s avantgardisty (John Zorn, Mary Halvorson, Jessica Pavone). Se spoluhráčkou, jež hrála nejvíce na tenora, ale ve dvou skladbách použila i sopránku, si náramně rozuměl. Prvotní inspirací byla epická severská báseň Beowulf, a to v překladu irského poety Seamuse Heaneyho, saxofonistčina oblíbeného autora. Verše či útržky textu sloužily jako hudební motivy. Oba protagonisté ovšem promítaly do svých dialogů vlastní pohledy, životní a umělecké zkušenosti, což se odrazilo na pozoruhodném výsledku – ačkoli šlo o volnou improvizaci, vycházela z velké části z harmonií a melodií. Pokud se dostali do skutečně rozvolněných vod, skončili u free-jazzové estetiky. Samozřejmě Sikora užívala různých technik hry, včetně vibrata, glissand, growlingu (hodně drsné tracky Brightly Forged a Rigged), cirkulačního dechu (sopránový dron v Ice Clad) či multiphonics (úvodní tenorový part v Death). V lyričtější skladbě Dear as He Was lze slyšet rozhovor mezi sólistou a bubeníkem ve stylu pozdního Johna Coltranea s Rashiedem Alim. Jde o výsostně intuitivní interakci, již je rozkoš poslouchat. Oba aktéři dokonce vycházeli z až lyricky lahodné materie, kdy bicí opravdu hrály a tenorsax vytvářel oble melodické party (So. The), a rozevírali též náruč meditace (finále závěrečného tracku Shadow). V Hand-to-hand si lyrický výraz předávali do osamocených sól; dvě a půl minuty, kdy hraje bubeník, je až neuvěřitelně skvostných.

Druhé album, jež natočila Sikora s Ericem Mingusem, je o něčem jiném. Jmenuje se Chrysalis a je inspirováno pestrým světem motýlů, jejich krásou a křehkostí, jak jej popisuje ve své studii Lepidoptera Vladimír Nabokov. V digitální podobě, ale i na padesáti kusech MC, toto opět pozoruhodné album vyšlo 9.listopadu vlastním nákladem. Pokud vám jméno zpěváka, basáka a kytaristy něco říká, tak vězte, že je opravdu synem jazzového velikána Charlese Minguse (narodil se mu v roce 1964). A svému tátovi ostudu rozhodně nedělá; má za sebou angažmá třeba u Carly Bley, Karen Mantler a Bobbyho McFerrina. Není to první nahrávka dvojice Mingus a Sikora; spolupracují spolu pod hlavičkou projektu Clockwork Mercury již přes deset let a vydali dvě vysoce ceněné nahrávky, v nichž fúzují volnou improvizaci s poezií. Něco z tohoto spojení lze slyšet i na albu Chrysalis.

Hned úvodní The Work of Spring je syrovým, vpravdě intuitivním blues s rozvolněnou kytarou, lyrizujícím tenorsaxem a sugestivní Mingusovou recitací. Ta se ozývá též v Bugs In the Sun, ale hudební forma vůkol je hodně rozvolněná; zní oba saxy unisono i v propletenci a Mingus hraje tentokrát na kontrabas, a to smyčcem. V Inside The Chrysalis kombinuje mluvené slovo s násobeným vokálem, zatímco z tenorsaxu stříkají emotivní kapénky melodií. V závěrečném tracku Nobokov´s Net and Needle Mingus dokonce regulérně zpívá; evokuje to soulový zpěv (dejme tomu takového Smokey Robinsona). Instrumentálně je tato skladba lyrickou směsí bručivého kontrabasu a niterného tenora, to vše zdrsněno ruchy. Narativní charakter si do jisté míry zachovávají i čistě instrumentální skladby, v nichž se dostávají do střetu evropská lyrika, živočišnost, vypjaté emoce a černošská hudba, nejčastěji blues. To vše se dokáže propojit v Hangin´Under the Leaves a Wrapped Up Tight, kde komunikuje sopránka s kytarou; v Unconvenience of Wings kytara i osamí v podivném koktejlu flamenca, folku a blues. Naopak oba saxy vyplňují šest a půl minuty předposledního tracku Slip Into Liquid; kontrapunkt je umocněn postupným násobením obou hlasů až do husté změti. Ve druhé části tok zlyričtí a oba saxy v závěrečné půlminutě vplují do dronové malebnosti...

 

Catherine Sikora & Brian Chase: untitled:after

Chaikin Records (https://www.chaikinrecords.com)

Eric Mingus & Catherine Sikora: Chrysalis

vlastní náklad

 

 

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!