Experimentální label Meteorismo records v červnu vydal další album překypující podivností. Tentokrát jde o kompilaci skladeb, vytvořených ze setkání několika umělců při jednodenním workshopu “Automatické mlýny jako hudební nástroj”, konaném v rámci přehlídky audiovizuálního umění MENU LABoratory. Zvuky pod vedením Ondřeje Ježka a Tomáše Procházky nahrávala sestava ve složení: Aneta Lammrová, Martin Lauer, Martin Režný, Jan Polívka, František Formánek, Ondrej Zajac, Šimon Levitner, Jiří Suchomel, Michal Kasa, Vašek Šafka. Workshop se konal v budově Winternitzových mlýnů na Mlýnském ostrově v Pardubicích.
Výraznou dominantu poblíž soutoku Chrudimky a Labe navrhl známý architekt Josef Gočár. Mlýny však v roce 2013 dosloužily a objevila se otázka, co bude s touto budovou nadále. Okolo Automatických mlýnů se v Pardubicích vedly dlouhé diskuze. Co s budovami, které nabízejí až příliš mnoho prostoru? Nabídnout developerům, kteří z mlýnů vytvoří lofty, pronajmout městu pro kulturní účely, či prodat univerzitě pro přednáškové sály? Nakonec budovu koupil architekt Lukáš Svoboda, snaží se mlýny pomalu oživovat a plánuje provoz kavárny, malé galerie, nebo poskytování zázemí umělcům či muzikantům.
Prostor Automatických mlýnů se ale uměleckým aktivitám otevřel již v roce 2013 při festivalu "Automatické kulturní mlýny." Specifické prostředí mlýnů tehdy poskytlo dosti nevšední zážitek a mezi volně improvizujícími muzikanty se neméně volně procházely rodinky s dětmi, lidé všech generací a všechno to docela pěkně fungovalo, byť samozřejmě s vědomím, že podobná situace se vyskytne jen vzácně. Recenzovaná nahrávka pochází z letošního roku, ze mlýnů již mnohé zařízení zmizelo, ale i tak budova neztratila své kouzlo. Industriální duch mlýna se v několika spíše kratších skladbách ozývá velmi zřetelně a jde o organický mix často zcela neidentifikovatelných zvuků, které se zdají být i syntetického původu. Občas nahrávka dostává lehce dokumentární náboj a zdá se, že se snaží posluchače provést skrz celou budovou, což může zpočátku vzbuzovat jisté rozpaky, ale nakonec to není vůbec na škodu. Každá skladba je zásadně odlišná, ale i určitým způsobem stejná. Není nouze o překvapení a nenadále se ozývá tajemné vrzání, kovové údery, nejrůznější druhy klapání, a další neidentifikovatelné rytmy. Zejména ke konci nahrávky se rozjede až jakési kosmické techno. Zdá se, jakoby šlo o autentickou terénní nahrávku splašeného mlýna, který dosloužil, osvobodil se od svého údělu a začal si žít zcela vlastním životem. Svérázná nahrávka dobře vyjadřuje celkovou atmosféru zvláštních budov, které zdálky zaujmou, poté se z větší blízkosti zdá, že jde o obyčejné mlýny, aby se z největší blízkosti najednou ukázaly babylonské Ištařiny brány. Podobně působí i nahrávka: její zvláštní kouzlo nemusí zaujmout napoprvé, při poslechu se objevuje otázka: "Co s ní?", ale rádoby z ničeho nic se vynoří neočekávaně krásné momenty.
Studio Winternitz (kolektiv autorů)
Meteorismo (https://meteorismo.bandcamp.com/album/studio-winternitz)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Malá noční hudba pro soumrak myšlení, zasmušilé nokturno pro temnou stranu logiky, čas smutných křídel zpívající víly smrti. Nekonečná rezignace Eugena Thackera.
Český stavitel nástrojů s ekvádorským noise duem.
Filharmonie Los Angeles slaví svoji stou sezónu velkolepým způsobem.
...postklubová hudba se rovná koláže tučných beatů, hlášek z japonského anime a kosmických syntezátorových riffů ... posouvání hranic klubové hudby směrem k vizuálnímu aktivismu...
Dvakrát irsko-americká saxofonistka.
Pár videí v reakci na kalifornské požáry.
O zvukových a hudebních aktivitách Centra pro metamedia Plasy a Nadace Hermit v letech 1992-1999.
Zvuk existuje v architektuře a architektura existuje ve zvuku. Proces, jak se navzájem ovlivnily, lze pozorovat v průběhu celé historie.
Co vznikne, když kolem sebe omotáváte stejně znějící vrstvy, tu hustěji, tu volněji.
Kupec Sadko po návštěvě u mořského cara radí: Postavte si ponorku a nahrajte splešťuli.
„Moc dobré cvičení, jsem mrtev.“ Tedy alespoň do dalšího ročníku.
Mnoho vstřícnosti i tajemství a vpravdě renesanční étos.
Feminismu nerozumím, čtu, poslouchám a vnímám lidi obou pohlaví stejně.
Poznámky k ušně podnětnému dění v jihlavské zvukové galerii.
Málo platné: Feiginovy Leo Records nelze přehlédnout, jsme na nich už téměř závislí.
Jen těžko si lze představit celé soustrojí, skrze které bezmála hodinové album vznikalo.
Římské zastavení 1
Nepoučitelné, nenasytné romantiky a komerční rozhlasové stanice bych rád upozornil na vyloženě hitové ambice .
Ambientní pocta české krajině.
Premiérou opery Mystery of the Bar završil slovenský skladatel, improvizátor a saxofonista Miroslav Tóth svoji operní trilogii o „děsivých mystériích".
Tentokrát bez Pražského jara a v přepracování šesti skladatelů.
S dvěma tvůrci a vedoucími ročníků na Katedře alternativního a loutkového divadla ve dvou osobách.
Beckovo čtvrté album je možná jeho nejlepší.
Debut po devíti letech duového hraní.
Objevují se náhle tam, kde by to člověk čekal nejméně, a stejně rychle zase mizí.
Kdo se narodil ve stejný den jako Československo?
Po třech letech ticha se vrací jedna z hlavních postav pařížské techno scény, Jéremy Guindo-Zegiestowski a.k.a. Bambounou.
Je tu spoustu paralelních sociálních světů a já jsem v pohodě.
Zemřel japonský skladatel, houslista a zvukový experimentátor.
Společným jmenovatelem všech sedmi skladeb, jež vznikaly procesem volné improvizace, je nepřetržitá interakce obou aktérů.
Anarchopunker padlý ve válce možná kulkou z vlastních řad.
Synth pop dvou bubeníků a noise brněnského grindcoreanisty.
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
Zvuky a jejich noty (a občas něco navíc)
Stockhausen, Feldman, Šostakovič... Masivní dopravní uzavírky a nasazení tisíců policistů.
A neústupnost ve vytřibování.
Michal Nejtek vlastně komponuje velmi klasickým způsobem.
Zarostlý bezdomovec Moondog byl umyt, učesán, jeho helma byla nablýskána.
Míza, kytary, kompletní pán a džungle duchů.
