Japonská kapela Happy Family oficiálně debutovala v roce 1995 eponymním albem, které se neslo v duchu Magmy a stylu zeuhl vůbec a odkazu Univers Zero a celého hnutí Rock in Opposition. Kritika jásala a ještě většího úspěchu se dočkal o dva roky mladší opus Toscco, na jehož rukopisu se výrazně podílel nový kytarista Takihiro Izutami. Pak se na patnáct let odmlčeli a na výsluní je opět přivedl třetí opus Minimal Gods, jehož název odkazuje na přiznanou inspiraci postupy (zde celkem hřmotného) minimalismu. Díky němu si zahráli na prvním ročníku japonské mutace festivalu RIO v roce 2014 a v následujícím roce na osmém ročníku původní francouzské verze.
Na Minimal Gods ovšem těch ohlasů najdeme opravdu přehršle, začasté v opravdu roztodivných konstelacích. Zappa si tu podává ruku s Dream Theater, Return Forever i jazzovou podobou Santany, všechno pěkně prošpikováno metalovými riffy i funkem. Náměty skladeb jsou povětšinou dosti triviální a odkazují na televizní soutěž či videa s kočičkami nebo zábavní park a webové stránky cestovních kanceláří. To se někdy odráží v bubble-gumových pasážích, ale jako celek to funguje poměrně výživně. Nejzávažnější skladbou je závěrečná Feu De Joie (Výstřely štěstí), která reaguje na události následující po arabské jarní revoluci v Egyptě, kdy vojáci stříleli do vzduchu oslavné salvy a odražené kulky pak zraňovaly nebo zabíjely civilisty. Izutami tu vyjadřuje své rozporuplné pocity – hněv i absurditu situace. Přesně podle toho se tu objevují zappovské prvky, progrocková pompéznost i metalové sólo až po pinkfloydovskou klávesovou codu.
Happy Family: Minimal Gods
Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Jan Blüml ve své knize o progresivním rocku nejen v Československu připomíná časy, kdy rockový světonázor nebyl samozřejmostí.
Dva roky práce a úsilí skupiny hudebníků, spjatých s Českým rozhlasem Plzeň, přinesly nyní opravdu výživné a sladké ovoce – album Zdeněk Lukáš: 90 s výběrem z komorní tvorby pro dřevěné dechové nástroje.
„Neue Musik war schon einmal,“ připomíná v rozhovoru olomoucký skladatel, muzikolog, pedagog a organizátor... "A začalo se psát o energizujícím barokním minimalismu."
Kolekce jejích zhudebněných básní se zadírá pod kůži, provrtává svědomí celého Vesmíru.
Příběh kapely Anal Cunt. Jedny nedožité abrahámoviny, jeden pád z jezdících schodů a všichni jsme gay.
Další várka lahůdek z Discus Music.
Malá noční hudba pro soumrak myšlení, zasmušilé nokturno pro temnou stranu logiky, čas smutných křídel zpívající víly smrti. Nekonečná rezignace Eugena Thackera.
Český stavitel nástrojů s ekvádorským noise duem.
Filharmonie Los Angeles slaví svoji stou sezónu velkolepým způsobem.
...postklubová hudba se rovná koláže tučných beatů, hlášek z japonského anime a kosmických syntezátorových riffů ... posouvání hranic klubové hudby směrem k vizuálnímu aktivismu...
Dvakrát irsko-americká saxofonistka.
Pár videí v reakci na kalifornské požáry.
O zvukových a hudebních aktivitách Centra pro metamedia Plasy a Nadace Hermit v letech 1992-1999.
Zvuk existuje v architektuře a architektura existuje ve zvuku. Proces, jak se navzájem ovlivnily, lze pozorovat v průběhu celé historie.
Co vznikne, když kolem sebe omotáváte stejně znějící vrstvy, tu hustěji, tu volněji.
Kupec Sadko po návštěvě u mořského cara radí: Postavte si ponorku a nahrajte splešťuli.
„Moc dobré cvičení, jsem mrtev.“ Tedy alespoň do dalšího ročníku.
Mnoho vstřícnosti i tajemství a vpravdě renesanční étos.
Feminismu nerozumím, čtu, poslouchám a vnímám lidi obou pohlaví stejně.
Poznámky k ušně podnětnému dění v jihlavské zvukové galerii.
Málo platné: Feiginovy Leo Records nelze přehlédnout, jsme na nich už téměř závislí.
Jen těžko si lze představit celé soustrojí, skrze které bezmála hodinové album vznikalo.
Římské zastavení 1
Nepoučitelné, nenasytné romantiky a komerční rozhlasové stanice bych rád upozornil na vyloženě hitové ambice .
Ambientní pocta české krajině.
Premiérou opery Mystery of the Bar završil slovenský skladatel, improvizátor a saxofonista Miroslav Tóth svoji operní trilogii o „děsivých mystériích".
Tentokrát bez Pražského jara a v přepracování šesti skladatelů.
S dvěma tvůrci a vedoucími ročníků na Katedře alternativního a loutkového divadla ve dvou osobách.
Beckovo čtvrté album je možná jeho nejlepší.
Debut po devíti letech duového hraní.
Objevují se náhle tam, kde by to člověk čekal nejméně, a stejně rychle zase mizí.
Kdo se narodil ve stejný den jako Československo?
Po třech letech ticha se vrací jedna z hlavních postav pařížské techno scény, Jéremy Guindo-Zegiestowski a.k.a. Bambounou.
Je tu spoustu paralelních sociálních světů a já jsem v pohodě.
Zemřel japonský skladatel, houslista a zvukový experimentátor.
Společným jmenovatelem všech sedmi skladeb, jež vznikaly procesem volné improvizace, je nepřetržitá interakce obou aktérů.
Anarchopunker padlý ve válce možná kulkou z vlastních řad.
Synth pop dvou bubeníků a noise brněnského grindcoreanisty.
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
