Ivo Perelman / Karl Berger: Reverie
Leo Records (www.leorecords.com)
"Ivo Perelman je saxofon", napsal v doprovodném slovu k CD Reverie Ken Radnofsky. A Neil Tesser – pokolikáté už – rozebírá nové Perelmanovo album takřka do mrtě. Ani já nepíšu o tomto tenorsaxofonistovi poprvé, i když se z přehršlí jeho vydávaných desek (v naprosté většině na Leo Records) nevěnuji všem. Perelman si své postavení současného saxofonového kolosu vydobývá záměrně, s rozmyslem, usilovností, hudebním vabankováním i předvádivostí, ale málo platné: on už tím kolosem je. Přispívají k tomu i jeho dosavadní spoluhráči, napomáhající mu v excitaci, vzruchu a rozpádivosti. A právě z této – byť variovávané – už-ustálenosti se naprosto vymyká Zasnění (tak by znělo české pojmenování šestidílného kompaktu). Souvisí to zřejmě s volbou nezvyklého partnera: legendárního vibrafonisty, v tomto případě ovšem pianisty Karla Bergera, který je svou rozšafně lyrizující střídmostí zřetelným protikladem takového Matthewa Shippa, s nímž Perelman značnou část své produkce (byť většinou v triu) dosud spojoval. Vedle titulní skladby, která souběh šesti improvizací korunuje, jsou svědectvím meditativního přístupu i další (včetně názvů): Transcendence (což má totožný význam i u nás), Contemplation (Rozjímání), Pensiveness (Zádumčivost), Pursuance (Sledování), Placidity (Poklid). Což neznamená, že se saxofonista spokojí s jednotvárnou rovinou svého projevu: jeho tón je hebký i zachroumaný, chlácholivý i vyšinující, tanečně hravý i žvanivě burcující, bolestně nebolestínský, nářkumilovný, ale spíše postýskávající i nehořekově pozdvižný. Celkově je však ráz alba kontemplativní, vějířovitě rozvíravému tenoru synchronně přitakává klavír, po pasážích v naprosto harmonickém souznění dochází k vzájemnému pohrávání s odběžnými průmyky i s kaskádovitými halivkami či zaobrubovaným vyhudráváním a škálujícím úvozováním, vcelku však pozůstává zvolená rovina, vyhlédávání namísto vyhledávání, ve kterém sice občas přeskočí jiskra proměnlivostního zvratu, laškování či houžvičkování, setrvává však poklidná, konejšivá, uklidňující nálada, bzučivostně rozechvívaná včetně melodizujících křižovatek s naplněnými tajenkami, při nichž se posluchači tají dech. Sax samozřejmě vyhmatává hlubiny a výšiny zvolených témat i s tím související průklesty a uvíznutosti, „evropsky“ romantizující piano však jeho vzepjatosti doplňuje v symbiotickém spřežení, vynásobujícím vzájemné reakce, zaceluje návaznosti, zapošívá výzevnosti, jeho neburácivost má svoji vstřícnost ve střídmosti, stabilizující důraznost i v potichlosti. Tím oba hudebníci vybuzují dojem napjatého očekávání, zdráhavostního, nicméně přitakávavě zacíleného, prodýchaného, luzného, objímavého, sametného, zadíravého i výderného. Přes občasné zahecování či zažhavovací protýkání se oba nástroje vždy sejdou v obapolném chlácholení, zaplašujícím stres (což leckdy naléhavě potřebujeme), a v takové vstřícnosti se dohloubají až k závěrečnému dosnění.
Ivo Perelman nás svou Reverií přesvědčuje, že nemáme žádného hudebníka (a umělce) zaškatulkovávat předem. Je-li skutečně tvůrčí, vždycky znovu nás dokáže překvapit, odhalit někdy nečekanou stránku svého talentu.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Jan Blüml ve své knize o progresivním rocku nejen v Československu připomíná časy, kdy rockový světonázor nebyl samozřejmostí.
Dva roky práce a úsilí skupiny hudebníků, spjatých s Českým rozhlasem Plzeň, přinesly nyní opravdu výživné a sladké ovoce – album Zdeněk Lukáš: 90 s výběrem z komorní tvorby pro dřevěné dechové nástroje.
„Neue Musik war schon einmal,“ připomíná v rozhovoru olomoucký skladatel, muzikolog, pedagog a organizátor... "A začalo se psát o energizujícím barokním minimalismu."
Kolekce jejích zhudebněných básní se zadírá pod kůži, provrtává svědomí celého Vesmíru.
Příběh kapely Anal Cunt. Jedny nedožité abrahámoviny, jeden pád z jezdících schodů a všichni jsme gay.
Další várka lahůdek z Discus Music.
Malá noční hudba pro soumrak myšlení, zasmušilé nokturno pro temnou stranu logiky, čas smutných křídel zpívající víly smrti. Nekonečná rezignace Eugena Thackera.
Český stavitel nástrojů s ekvádorským noise duem.
Filharmonie Los Angeles slaví svoji stou sezónu velkolepým způsobem.
...postklubová hudba se rovná koláže tučných beatů, hlášek z japonského anime a kosmických syntezátorových riffů ... posouvání hranic klubové hudby směrem k vizuálnímu aktivismu...
Dvakrát irsko-americká saxofonistka.
Pár videí v reakci na kalifornské požáry.
O zvukových a hudebních aktivitách Centra pro metamedia Plasy a Nadace Hermit v letech 1992-1999.
Zvuk existuje v architektuře a architektura existuje ve zvuku. Proces, jak se navzájem ovlivnily, lze pozorovat v průběhu celé historie.
Co vznikne, když kolem sebe omotáváte stejně znějící vrstvy, tu hustěji, tu volněji.
Kupec Sadko po návštěvě u mořského cara radí: Postavte si ponorku a nahrajte splešťuli.
„Moc dobré cvičení, jsem mrtev.“ Tedy alespoň do dalšího ročníku.
Mnoho vstřícnosti i tajemství a vpravdě renesanční étos.
Feminismu nerozumím, čtu, poslouchám a vnímám lidi obou pohlaví stejně.
Poznámky k ušně podnětnému dění v jihlavské zvukové galerii.
Málo platné: Feiginovy Leo Records nelze přehlédnout, jsme na nich už téměř závislí.
Jen těžko si lze představit celé soustrojí, skrze které bezmála hodinové album vznikalo.
Římské zastavení 1
Nepoučitelné, nenasytné romantiky a komerční rozhlasové stanice bych rád upozornil na vyloženě hitové ambice .
Ambientní pocta české krajině.
Premiérou opery Mystery of the Bar završil slovenský skladatel, improvizátor a saxofonista Miroslav Tóth svoji operní trilogii o „děsivých mystériích".
Tentokrát bez Pražského jara a v přepracování šesti skladatelů.
S dvěma tvůrci a vedoucími ročníků na Katedře alternativního a loutkového divadla ve dvou osobách.
Beckovo čtvrté album je možná jeho nejlepší.
Debut po devíti letech duového hraní.
Objevují se náhle tam, kde by to člověk čekal nejméně, a stejně rychle zase mizí.
Kdo se narodil ve stejný den jako Československo?
Po třech letech ticha se vrací jedna z hlavních postav pařížské techno scény, Jéremy Guindo-Zegiestowski a.k.a. Bambounou.
Je tu spoustu paralelních sociálních světů a já jsem v pohodě.
Zemřel japonský skladatel, houslista a zvukový experimentátor.
Společným jmenovatelem všech sedmi skladeb, jež vznikaly procesem volné improvizace, je nepřetržitá interakce obou aktérů.
Anarchopunker padlý ve válce možná kulkou z vlastních řad.
Synth pop dvou bubeníků a noise brněnského grindcoreanisty.
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
