Z.K. Slabý Plasmic: Live at Chilli Jazz Festival 201322. 9. 2014

Plasmic: Live at Chilli Jazz Festival 2013

Leo Records (www.leorecords.com)

 

28. září 2013 vystoupily na Chilli jazzovém festivalu v rakouském Heiligenkreuzu (Burgerland) tři soubory: Astronomical Unit, Plasmic a Weisse Wände. Z těch si do své srpnové kolekce 2014 Leo Feigin zvolil nahrávku koncertu Plasmicu, pořízenou Iztokem Zupanem. Nebyla to náhoda, což rozpoznáme z drobné historické rešerše.  Violoncellista Uli Winter a bubeník Fredi Pröll, oba z Ulrichsbergu, spolu už hrají pěknou řádku let v nejrůznějších seskupeních. Například v triu WUF (s Wolfgangen Gruberem; viz CD Chamot na Extraplatte 1998), v sextetu Soundog, původně Bipsn Soundog (tady už s klavíristkou Elisabeth Harnik, dále pak s Katharinou Klement a  Josefem Novotnym; na téže značce 2005), v Triu Broccoli (plus Chrisi Wagner; rovněž Extraplatte 2008). Plasmic Trio, tedy Pröll, Winter a Harnik (ta pochází z Grazu), existuje od roku 2003, ale své album, nazvané trochu bolestínsky Dr. Au, vydalo na Einklang Records roku 2009. To je ovšem zároveň rok, ve kterém vyšel už na Leo Records kompakt The Zipper, pod kterým je podepsán Pröllův a Winterův kvartet Lull (s Tanjou Feichtmair a Josefem Novotnym). Následuje trio Schi.va s Highlight of Improvisation (s Udo Schindlerem; na Pilgrims of Sound 2012) a o rok později opětovně na Leu Trio Now! s deskou Now (kde figuruje znovu Feichtmair). Zpěvačka Agnes Heginger (narozená 1973 v Klagenfurtu) se k triu přidala už na Dr. Au a exceluje zcela samozřejmě i na záznamu Live at Chilli Jazz Festival 2013. Uvedený výčet není úplný, musel bych přidat třeba projekty Heginger, jako je duo BoA BoA, její vlastní kapela, kvintet Ase, participování na Pago Libre atd. atd.

Jestliže souhra instrumentalistů, stvrzená lety vzájemné spolupráce a prozkoušená průběžným setkáváním s dalšími (nejen těmi zde jmenovanými) muzikanty je zjevně telepatická, pak se tu Agnes Heginger projevuje pouze v jedné ze svých podob. Tato vokalistka, graduovaná jak v klasické, tak jazzové hudbě, ovládá totiž škálu svého projevu od hudby středověké až po chytlavý pop; zde však zvolila to, co je jí možná nejbližší: akrobaticky pojatou improvizaci. Její projev, rozestřený zejména v číslech od téměř deseti do více než šestnácti minut, sahá od koketérie, repetění, vzdychačného paběrkování, halivé jímavosti, farizejsky akcentovaného modlitebnění přes těkavostní zádušnickost, naříkavostní hláskování či uštěpačné žonglování po štěbetavé pinožení, nahněvaný vzdor, hrouživé mručení či pochrochťování, trdlující hrdlování a zadrhavostní výpalničení. Až po sám závěr, ústící do odříkavostního dodýchávání.

Trio instrumentalistů se samostatně projevuje pouze v Salitě a v mezihrách, protože vokalistku nechce vlastní nestřídmostí upozadit, naopak jí projevuje očividné pobratimské rozehrávání, naopak podmalovává všechny zvraty jejího magického hlasového spektra, nahrňuje a nabíračsky vyhmatává její tónová umanutí hned od  vstupní „brnkačky“ po zvukové stalaktity s nástřelně lamželezovými bicími, probrnkávajícím klavírem a houževnatým cellem, od těkavostní potichlosti po nivočivé vymýtání a zvukové praštění. Hudební doprovody dodramatizovávají i vyhecovávají chňachňání, ligotání, lalalání i rokokování hlasu; jde nejenom o průklestňování bicích, nýbrž i o rozehrávanostně vzrušivý klavír a škrtivostní smýčivost violoncella. Jestliže dyndající vokál vystřídá žvanivou vlezlost, vyhecovávanou breptavost či zadrhavostní hrotivost, nástrojová seskupování i v občasném nicvícnežpřitakání podpoří tónová umanutí zpěvačky a v pravý čas zintenzivní svůj výkon co do tempa a údernosti. A naopak: hlásek konipásek Heginger se do hudebních extempore vždycky nenápadně vloudí. Sice, jak říkám, nenápadně, leč nikdy není vyloučeno, že se postupně, ať stýskavě či provokačně, dobere téměř k hororovosti.

Nechci tvrdit, že právě takový projev bude všem posluchačům po chuti. Někteří ho mohou považovat snad i za příliš laboratorní, víc jako průzkumničení bez vazby k označeným tématům, z nichž pouze Slow Fireworks si uhájí představostní parametry. Nicméně v houfu současných vokálních excentriků si Heginger své místo vydobyla, není poplatná dříve narozeným, a jestliže někdy variuje obdobné přístupy, činí tak se samozřejmostí a slyšitelným rozkocháním.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie