Antonio Bertoni: ½ h(our) drama
Leo Records (www.leorecords.com)
Vyslechl jsem značný počet sólových alb, ve kterých dominoval kontrabas. Alb neobvyklých, obvyklých, překvapivých, obligátních, vyzývavých, vzrušivých. Měl jsem dojem, že už mě málokterý basista může udivit. Ale vždycky se najde někdo, kdo překvapí. Tentokrát je to Antonio Bertoni a jeho ½ h(our) drama, inspirované dílem Josepha Beuyse A One Hour Drama, (kon)centrovaným na filmovanou láhev. Tím asi podnět končí, aby se kontrabasnění rozevíralo do jiných, skutečně dramatizujících poloh. Bertoniho hraní je rozebíravé, hartusivé, soustředěné, drhnoucí, repetitivně obkruživé, přitom však nevýstřednické. Zdá se, jako by jeho energie neměla limity, jako by si nepotřeboval ani na zlomek vteřiny oddechnout. Jeho dobývačná rozvichřenost je vhlubovaná, nikoli jednorázově vhloubená. Bez spočinutí a se samozřejmou zjitřeností se handrkuje s basou a někdy jeho hra působí, jako by si vzal na povel celou kontrabasovou jednotku a zavelel jí na povel, přičemž jeho dobývání dalších kót je rozhroužené, rozburácené, rozbrouzdávané nebo rozbzučené jako roj sršňů, které právě vyrušil. Tato soubojovost s nástrojem, akcentující výhrůžnění i rozšafnění, rozbíhavé splašnění, úprkovost i smýčivost, odbržďování i zase zabržďování, drmotivé zrůzňování i vyříkavostní tumultování, nepůsobí nivelizovaně, i v tom nebetyčném hřmění vnímáme výbojky nuancí, zastíračky, zalamovačky, prorvy, průtažky, zašmodrchanostní výpustky, zahloubenky nebo rozkopánky.
Někdy kolem dvacáté minuty ustavičně se řítícího (prů)toku výdržnostního humpoláčnění dojde i k jistému meditativnímu oddemolování (dočasnému), ale v závěru pak kontrabasista přece jenom dochází do pozvolné odříkavosti i ke zvukovému zaslepování.
Výkon Bertoniho si skutečně zasluhuje uznání stejně jako jeho kuráž vrhnout se do řítících se peřejí hudby. Ale když uvažuju, zda bych si poslech tohoto alba chtěl co nejdříve zopakovat (jako se mi to u leckteré desky stává), musím se přiznat obdiv neobdiv, že nikoliv. Alespoň do té chvíle, nežli mě přepadne sebemrskačská nálada. Pak může toto basové drama zvící 36 minut a 41 vteřin zaúčinkovat.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Jan Blüml ve své knize o progresivním rocku nejen v Československu připomíná časy, kdy rockový světonázor nebyl samozřejmostí.
Dva roky práce a úsilí skupiny hudebníků, spjatých s Českým rozhlasem Plzeň, přinesly nyní opravdu výživné a sladké ovoce – album Zdeněk Lukáš: 90 s výběrem z komorní tvorby pro dřevěné dechové nástroje.
„Neue Musik war schon einmal,“ připomíná v rozhovoru olomoucký skladatel, muzikolog, pedagog a organizátor... "A začalo se psát o energizujícím barokním minimalismu."
Kolekce jejích zhudebněných básní se zadírá pod kůži, provrtává svědomí celého Vesmíru.
Příběh kapely Anal Cunt. Jedny nedožité abrahámoviny, jeden pád z jezdících schodů a všichni jsme gay.
Další várka lahůdek z Discus Music.
Malá noční hudba pro soumrak myšlení, zasmušilé nokturno pro temnou stranu logiky, čas smutných křídel zpívající víly smrti. Nekonečná rezignace Eugena Thackera.
Český stavitel nástrojů s ekvádorským noise duem.
Filharmonie Los Angeles slaví svoji stou sezónu velkolepým způsobem.
...postklubová hudba se rovná koláže tučných beatů, hlášek z japonského anime a kosmických syntezátorových riffů ... posouvání hranic klubové hudby směrem k vizuálnímu aktivismu...
Dvakrát irsko-americká saxofonistka.
Pár videí v reakci na kalifornské požáry.
O zvukových a hudebních aktivitách Centra pro metamedia Plasy a Nadace Hermit v letech 1992-1999.
Zvuk existuje v architektuře a architektura existuje ve zvuku. Proces, jak se navzájem ovlivnily, lze pozorovat v průběhu celé historie.
Co vznikne, když kolem sebe omotáváte stejně znějící vrstvy, tu hustěji, tu volněji.
Kupec Sadko po návštěvě u mořského cara radí: Postavte si ponorku a nahrajte splešťuli.
„Moc dobré cvičení, jsem mrtev.“ Tedy alespoň do dalšího ročníku.
Mnoho vstřícnosti i tajemství a vpravdě renesanční étos.
Feminismu nerozumím, čtu, poslouchám a vnímám lidi obou pohlaví stejně.
Poznámky k ušně podnětnému dění v jihlavské zvukové galerii.
Málo platné: Feiginovy Leo Records nelze přehlédnout, jsme na nich už téměř závislí.
Jen těžko si lze představit celé soustrojí, skrze které bezmála hodinové album vznikalo.
Římské zastavení 1
Nepoučitelné, nenasytné romantiky a komerční rozhlasové stanice bych rád upozornil na vyloženě hitové ambice .
Ambientní pocta české krajině.
Premiérou opery Mystery of the Bar završil slovenský skladatel, improvizátor a saxofonista Miroslav Tóth svoji operní trilogii o „děsivých mystériích".
Tentokrát bez Pražského jara a v přepracování šesti skladatelů.
S dvěma tvůrci a vedoucími ročníků na Katedře alternativního a loutkového divadla ve dvou osobách.
Beckovo čtvrté album je možná jeho nejlepší.
Debut po devíti letech duového hraní.
Objevují se náhle tam, kde by to člověk čekal nejméně, a stejně rychle zase mizí.
Kdo se narodil ve stejný den jako Československo?
Po třech letech ticha se vrací jedna z hlavních postav pařížské techno scény, Jéremy Guindo-Zegiestowski a.k.a. Bambounou.
Je tu spoustu paralelních sociálních světů a já jsem v pohodě.
Zemřel japonský skladatel, houslista a zvukový experimentátor.
Společným jmenovatelem všech sedmi skladeb, jež vznikaly procesem volné improvizace, je nepřetržitá interakce obou aktérů.
Anarchopunker padlý ve válce možná kulkou z vlastních řad.
Synth pop dvou bubeníků a noise brněnského grindcoreanisty.
Tato zpráva nemůže být pozváním na další hudební putování v budoucnu.
Fónická poezie coby významná součást díla Ladislava Nováka.
