Matěj Kratochvíl Už zase zachraňují národní tradice25. 10. 2013

Patří lidové písničky do záběru časopisu o „jiné hudbě“? Myslím si, že ano, protože jde o fenomén v hlavním mediálním proudu přítomný jen okrajově. A když už se mu dostane větší pozornosti, stojí za to podívat se, jak je prezentován. Bohemia, nový projekt muzikanta Jiřího Buriana, pošťuchuje k úvahám na toto téma. Bohužel nakonec vede spíš k myšlenkám o lidových tradicích ve službách marketingu.

V každé době si z lidové kultury berou „umělci z města“ něco jiného a zároveň si folklorní vlivy filtrují a zkreslují. V 19. století hledali čistou a nezkaženou duši národa žijícího v sepětí s přírodou a pro zachování té čistoty vypouštěli vulgarismy a prvky, které považovali za nečisté a příliš městské. Muzikanti, kteří lidové písně začali objevovat v devadesátých letech 20. století, zase hledali syrovost a až pohanskou divokost. Oba extrémy jsou mylné – lid s vulgaritou problém nikdy neměl, bez okolků přijímal městskou módu a s pohanstvím toho nám známé lidové písně mají společného pramálo – zapsány byly většinou na konci 19. století a vzniknout mohly jen o něco dříve. Folklor střední Evropy je prostě docela civilizovaný.

Díky nepředvídatelné dynamice internetových toků se mi na monitoru zjevila další inkarnace oživování lidových tradic, nazvaná Bohemia. Jejím hlavním aktérem je Jiří Burian (Republic Of Two, Southpaw), který si přizval řádku dalších: Milana Caise z Tata Bojs, Jaromíra Švejdíka z Umakart nebo Moniku Načevu. Pár citací z tiskových materiálů a autorských komentářů k projektu prozradí výchozí pozici:

„Tradice nemusí být nutně nuda. (...) Současné generaci již nic neříkající melodie a texty přetváří v moderní muziku. (…) České lidovky jsou opravdu národní bohatství. Přišlo mi, že je škoda je znovu neoživit, vysvětluje Burian původ svého nápadu. Klasiku a tradici v tomto případě ale posouvá dál, do současnosti. (…) České lidové hodnoty, které se z našeho světa postupně vytrácejí. (…) K tradicím se navrací moderně, čímž je přibližuje dnešní generaci.“

Shrnuto: Lidová hudba je tedy něco mrtvého, nudného, co si ale zaslouží pozornost, protože jde o národní poklad. Zajímavý tento poklad začne být až ve chvíli, kdy jej pojmeme moderně. Jako zástupce těch mladým nic neříkajících melodií si Burian vybral jedenáct nejprovařenějších českých písniček, včetně Holky modrooké a Ach synku, a pokusil se je transformovat do alternativně-tanečně-popového stylu. V pár případech se roubování podařilo docela pěkně (Černé oči jděte spát, Holka modrooká), v jediné nelidové písni hostující Zdeněk Svěrák zní interesantně znaveně a pěkně zazpívala i Načeva v Ej, lásko, lásko. Co v nových verzích zůstalo z originálů? Slyšitelná je lidovost hlavně v textech, které prostě mluví jiným jazykem, než jaký jsme zvyklí poslouchat ve spojení s moderním popem. Aby ovšem melodie pěkně seděly do tanečních rytmů, musely se tu a tam upravit, čímž se často vytratil jejich původní charakter – ač melodická originalita je asi tím hlavním, co na lidové hudbě může inspirovat. To vše je zabaleno v poněkud sterilním kabátku kytar, bicích a syntetiky. 

Bohemia je prezentována jako multimediální projekt spojující hudebníky, kostýmní návrháře, designéry a dočkala se i videoklipu k písni Louka zelená. Text z Erbenovy sbírky je vsazen do banální melodie a filmové složky působící spíše parodicky. Jaromír Švejdík s výrazem „je třeba zabít Sekala“ a banda muzikantů křepčících v trávě, bicí i laptop pod kamufláží z lučního kvítí, do toho trubačky, jejichž pokrývky hlavy mi připomněly zásadní knihu dětství – Duch Llana Estacada. Také erotika k lidové písni jak známo patří, a není-li v textu, dodá se aspoň v obraze: Mužný chasník s křehkou dívkou pobíhají po lukách, padají do trávy, už už se pustit do aktu, pak ale zase vstanou a dál pobíhají.

V diskuzi na facebooku kdosi upozorňuje, že Bohemia není projekt Daniela Landy, jak by mohl sugerovat název. Politické poselství tu opravdu nenajdeme (i když dívky dující do dlouhých rohů na stráni připomínají estetiku slovinských Laibach, kteří to s národními tradicemi a jejich politizací umí pěkně), k Landově kříšení národní hrdosti ale zas tak daleko není. Lidová kultura se nám tu představuje jako cosi mizejícího a ohroženého, zároveň jako zdroj síly a kontaktu s přírodou, vyprazdňuje se, aby si do ní mohl každý promítat své vlastní představy.

Burian ve svých snahách má na co navazovat. Pop-rocková modernizace folklóru u nás má svou tradici, jako jedna z prvních se o ni pokusila v šedesátých letech skupina Bukanýři, ke kýčovitému vrcholu ji dotáhl Karel Gott s deskou Mezi Vltavou, Donem A Dunajem, v devadesátých letech jsme se dočkali recesistické tucky Macejko od projektu Morhotronic, fúzí Čechomoru nebo Tomáše Kočka i radikálně minimalistického pojetí Petra Drkuly.

V jednom komentáři Burian říká, že chce lidovou píseň modernizovat, ne ničit. Jenže lidová muzika je holka svolná ke všemu a právě trocha neomalenosti v přístupu k ní může vést k zajímavým výsledkům – od východních sousedů budiž inspirací skupina Vrbovskí víťazi.

Lze na to samozřejmě jít i jemně. Do temných poloh posunula americkou lidovou ukolébavku skupina Current 93 s Nickem Cavem.


Středoproudý přístup k písničkám není důvodem ke kritice, na ten má každý nárok stejně jako na kýč nebo experimenty. Protivná je zmíněná rétorická omáčka a hra na objevování pokladů. Lidové hudební tradice ve skutečnosti žádné oživování ani zachraňování nepotřebují, žijí, mění se a zanikají zcela přirozeně a naopak jsou komukoliv k dispozici jako zdroj inspirace. Bohemia bohužel inspirační zdroj nevytěžila nijak kreativně, ačkoliv si jej vyšila na prapor a usilovně s ním mává. Všechny mediální zmínky o projektu Bohemia zatím recyklují formulace z tiskových zpráv a utvrzují tím obraz lidové tradice, kterou je třeba křísit, ovšem opatrně, aby se nepoškodila. Pointa přichází ve chvíli, kdy zjistíme, že celé album si můžeme poslechnout na stránkách jistého pivovaru, který také údajně brání národní tradice. A zde se asi skrývá klíč. Lidová hudba je tu používaná jako vágní symbol odkazující k dalším českým tradicím – třeba pivu. Možná by ta parta dobrých muzikantů, kteří vytvořili hudební produkt jménem Bohemia, udělala lépe, kdyby si sedla k pivu v hospodě a ty lidovky si zazpívala bez doprovodu.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie